Ostatní
Jak se s koněm vrátit k práci pod sedlem po pauze?
Někdy se může stát, že jsme nuceni dát svému koni na určitou dobu pauzu od práce pod sedlem. Příčin může být mnoho – zranění koně nebo naše, březost u klisny, delší odpočinek po náročné sezóně či jiné životní situace. Bez ohledu na důvod, pokud pauza trvala pár týdnů nebo déle, měli bychom pamatovat na to, abychom svého koně zapojovali do opětovné práce pod sedlem postupně. V tomto článku se dozvíte, na co je třeba pamatovat, než se naplno pustíte do práce, a jak připravit koně na zvyšující se zátěž tak, aby se to negativně neodrazilo na jeho zdraví.
Než začnete práci pod sedlem.
Pokud měl váš kůň několikaměsíční pauzu v práci pod sedlem, můžete si být jisti, že se jeho kondice velmi výrazně změnila. Týká se to i koní, kteří většinu času tráví ve výběhu. Samozřejmě stálý pohyb v takové formě je velmi prospěšný a jistě usnadní rychlejší návrat k práci, avšak zátěž, kterou je pro koně jízda pod sedlem a pod váhou jezdce, je mnohem větší než mnohahodinové chození po výběhu (pokud to není velká travnatá pastvina, mnoho koní dokáže po většinu času venku stát).
Důležité je nezaměňovat energii koně v prvních dnech po pauze s jeho skutečnou kondicí. To, že se váš kůň zdá ochotný k práci, snaží se zrychlovat či dokonce vyhazovat, svědčí jen o tom, že se chce zbavit přebytku nahromaděné energie. Nemá to nic společného s připraveností jeho organismu na zvýšenou zátěž.
Než však znovu zahájíte tréninky (nebo v jejich počáteční fázi), vyplatí se věnovat pozornost určitým věcem, díky čemuž celý proces proběhne hladce a bezpečně.
Návštěva veterináře. Zejména pokud se váš kůň vrací k práci pod sedlem po zranění či jiném úrazu. Je to veterinář, kdo po kontrole zdravotního stavu koně má dát konečnou „zelenou“ k návratu pod sedlo, a právě s ním byste měli konzultovat plán práce na nejbližší měsíce (druh a délku tréninků). Pokud měl náš kůň pauzu z jiného důvodu, ale byla dlouhá, doporučuje se rovněž kontrolní veterinární návštěva. Dobrým nápadem je také kontrola stavu chrupu a případné rašplování či jiný zákrok, zejména pokud máme co do činění s mladým koněm.
Návštěva kováře. Bez ohledu na to, zda byl náš kůň podkovaný, nebo jsme se rozhodli sundat podkovy na dobu pauzy, než se práce pod sedlem rozjede naplno, měli bychom se ujistit, že kopyta našeho koně jsou v dobrém stavu.
Přizpůsobení vybavení. I když budeme používat přesně stejné sedlo jako před pauzou, měli bychom se ujistit, že koni stále pasuje, a případně provést úpravy. Mnoho koní po delším odpočinku ztloustne a mění se také jejich svalová hmota. Je možné, že bude nutná změna šířky rozsochy či jiná korekce. Pamatujte, že i drobné nepřizpůsobení sedla může být příčinou nepohodlí pro koně a negativně ovlivňovat jeho pohyb a chuť k práci.
Krmení. V počáteční fázi, kdy jsou jízdy poměrně krátké, není změna výživy nutná. Avšak s tím, jak se zátěž zvyšuje, je třeba zvážit zvýšení množství podávaného jadrného krmiva, jehož zadávání se obvykle silně omezuje, pokud kůň nevykonává žádnou práci. V této situaci je však třeba vzít v úvahu mnoho věcí, jako je kondice našeho koně (ztloustl, nebo během pauzy zhubl?), jak krmivo využívá a jak velkou zátěž od něj jízdy vyžadují.
Jak se postupně vracet k práci pod sedlem
Vždy se vyplatí udělat si plán na prvních pár měsíců, kdy obnovujeme tréninky. Neznamená to však, že se ho později musíme striktně držet. Nelze zapomínat na zdravý rozum a na pečlivé pozorování našeho koně a toho, jak reaguje na zvyšující se zátěž. Pokud vidíme nadměrné pocení, klopýtání, těžký dech či chybějící chuť k pohybu vpřed, jsou to jasné signály k tomu, abychom zpomalili tempo. Dýchací soustava obvykle potřebuje asi dva měsíce, aby se vrátila ke své předchozí výkonnosti, a kosterně-svalová soustava i déle.
Základem je pochopit, že zde neexistuje cesta zkratkou a že obnova kondice našeho koně bude dlouhým procesem vyžadujícím trpělivost a pravidelnost v jednání.
Lonžování. Vyplatí se začít práci lonžováním. Nejenže to našemu koni umožní zbavit se přebytku energie bezpečným způsobem a způsobí, že bude při jízdě klidnější a soustředěnější, ale také mu pomůže zvyknout si na větší zátěž, ještě bez váhy jezdce. Lonžování by nemělo trvat déle než 10–15 minut, alespoň s jednou změnou směru mezitím. Pokud se náš kůň vrací pod sedlo po zranění kloubu nebo šlachy, mohou existovat kontraindikace k lonžování (příliš velká zátěž nohou při práci na malém kruhu) a měli bychom tuto možnost konzultovat s veterinářem.
První jízdy pod sedlem.
Pokud máme co do činění se starším, zkušeným koněm, který byl před pauzou léta v pravidelném tréninku, opětovné přijetí sedla a jezdce by nemělo být žádný problém. Pokud však pracujeme s mladým koněm, bude bezpečnější zvykat ho na tuto situaci postupně. K tomu mu můžeme prvních několik dní zakládat sedlo na lonžování nebo když chodí v karuselu, máme-li k němu přístup. Poté můžeme někoho požádat o pomoc a přidržení koně, když se přehoupneme přes hřbet, nejlépe v boxe nebo na lonžovacím kruhu. Pokud kůň nereaguje nervózně na přehupování, můžeme pak bezpečně nasednout.
První týdny. V této fázi bychom měli pracovat jen v nižších chodech a velmi postupně zvyšovat zátěž. Příkladný plán by mohl vypadat takto:
- První dva týdny – 20–30 minut kroku po 5–6 dní v týdnu, nejlépe po dlouhých přímých liniích
- Další tři až čtyři týdny – postupně přidáváme klus, počínaje pěti minutami s přestávkami (např. 2 × 2,5 min). Po této době by měl být kůň schopen klusat už asi 20 min.
- Asi po měsíci můžeme začít přidávat klidný cval, počínaje 2–3 min.
Pamatujte, že první týdny je třeba jezdit po vhodném, mělkém povrchu, tzn. trávě nebo písku na jízdárně. Pohyb v hlubokém písku či blátě je zatěžující pro šlachy a může vést k přetížení či dokonce zranění.
Dbejte nejen o fyzickou, ale také psychickou kondici svého koně a o to, aby tréninky nebyly (pokud možno) velmi monotónní. Provádějte často přechody či změny směru, jezděte také na vyjížďky do terénu, pokud máte takovou možnost a pokud jste si jisti, že máte plnou kontrolu nad svým koněm mimo jízdárnu.
Věnujte také větší než obvyklou pozornost chování svého koně a jakýmkoli příznakům, které by mohly svědčit o bolesti či nepohodlí. Velmi obtížné je na první pohled zaznamenat bolest svalů či svalovou horečku, ale mohou se projevovat ztuhlostí chodů, nemožností uvolnit hřbet či neochotou k pohybu vpřed, často mylně považovanou za lenost.
