Ostatní
V Polsku se chová osm původních plemen koní a vedle nich arabští a angličtí plnokrevníci, jejichž polský chov má světové renomé. Plemenné knihy všech těchto plemen vede Polský svaz chovatelů koní.
Níže najdete průvodce tím, co v polské stáji skutečně potkáte: od koníků polských a huculů po sportovní koně – a na závěr, kde si každé z těchto plemen prohlédnout naživo.
Plemena vyšlechtěná v Polsku
Konik polski
Nejpůvodnější z polských koní: 130-140 cm v kohoutku, vždy myší barvy, s tmavým úhořím pruhem podél hřbetu a pruhováním na nohou. Pochází z divokých lesostepních koní a je mimořádně odolný – zimuje pod širým nebem a živí se tím, co najde. Chov probíhá dvěma způsoby: rezervační, v polodivokých podmínkách, a stájový. Pod sedlem i v zápřahu se uplatní v rekreaci, agroturistice a hipoterapii.
Hucul (huculský kůň)
Kůň hor, zformovaný ve Východních Karpatech. Měří 132-147 cm, je zavalitý, s pevným kopytem a mimořádně jistým krokem v terénu. Proslul mírnou povahou a vytrvalostí – dokáže nést jezdce celé dny po strmých stezkách. Pro toto plemeno vznikla vlastní zkouška výkonnosti, huculská stezka, tedy trať terénních překážek. Dnes je jednou z nejčastějších voleb na horské vyjížďky a hipoterapii.
Malopolský kůň
Polský polokrevník s výrazným podílem arabské a anglické krve, měřící obvykle 155-165 cm. Ušlechtilého typu, suchý, s dobrým pohybem a klidnou hlavou. Vznikl na jihu země jako univerzální kůň a takový také zůstal: uplatní se v rekreaci, všestrannosti, zápřahu a skocích na nižších úrovních.
Velkopolský kůň
Plemeno vytvořené v roce 1964 spojením chovu koní poznaňských a mazurských. Velkopolští koně měří 158-168 cm, jsou kalibroví a povolní v práci. Po desetiletí tvořili jádro polského jezdeckého sportu – dnes je potkáme ve skocích, drezuře, všestrannosti a zápřahu.
Slezský kůň
Nejtěžší z polských teplokrevných koní, pocházející z oldenburského a východofríského chovu. Měří 155-170 cm, má pevnou kostru a impozantní, vysoko nesený krk. Vyskytuje se ve dvou typech: ušlechtilém, pod sedlo, a mohutnějším, na práci. Je to především zápřahový kůň – polské dvojspřeží založená na slezských koních léta vítězí na mezinárodní scéně.
Polský ušlechtilý polokrevník (sp)
Nejmladší polské plemeno a zároveň to, o které nejčastěji jde, když někdo mluví o „polském sportovním koni“. Plemenná kniha byla otevřena v 90. letech a záměrně připouští příliv krve západních sportovních plemen – hannoverského, holštýnského, oldenburského, KWPN či Selle Français. Výsledkem jsou koně o výšce obvykle 165-172 cm, chovaní se zaměřením na skoky, drezuru a všestrannost.
Polský chladnokrevník
Pracovní kůň: mohutný, klidný, s mírným temperamentem, měřící 150-165 cm při impozantní hmotnosti. Je to nejpočetnější plemeno polského chovu. V jeho rámci jsou do programů ochrany genetických zdrojů zařazeny dvě regionální odrůdy: sokólská (Podlasí) a sztumská (Powiśle), těžší a kalibrovější. Kromě práce v zemědělství a lesnictví se stále častěji využívá v rekreačních zápřazích.
Felínský pony
Jediné polské plemeno ponyů, vyšlechtěné ve Felíně u Lublinu za účasti velšských ponyů, huculů a arabských koní. Nepřesahuje 147 cm v kohoutku, je mírný a ochotný k práci, díky čemuž se stal typickým koněm pro děti a mládež – v jezdeckých školách, rekreaci i v zápřahu.
Polský chov světových plemen
Arabský plnokrevník
Není to polské plemeno, ale polský chov arabů patří k nejcennějším na světě. Hřebčín v Janówě Podlaském funguje od roku 1817 a spolu s Michałowem a Białkou desetiletí prodává koně na aukcích, které přitahují kupce z celého světa. Arabové jsou suší, odolní a mimořádně výkonní – odtud jejich dominance ve vytrvalostních jízdách.
Anglický plnokrevník
Plnokrevník, tedy dostihový kůň: 155-170 cm, lehký, s obrovskou rychlostí. V Polsku se chová s ohledem na dostihy pořádané především na varšavském Służewci. Po skončení dostihové kariéry se mnoho plnokrevníků dostává do sportu – nejčastěji do všestrannosti a skoků – a do rekreace, i když vyžadují zkušeného jezdce.
Zahraniční plemena v polských stájích
Vedle domácího chovu uvidíte v polských stájích především koně dovezené se zaměřením na konkrétní disciplínu:
- sport – hannoverští, holštýnští, oldenburští, vestfálští, KWPN, Selle Français a BWP;
- western – quarter horse, paint horse a appaloosa;
- pony – velšští, shetlandští a haflingeři, hlavně v jezdeckých školách;
- výstavní a rekreační koně – frízští, andaluští (PRE) a tinkeři.
Plemeno nepoznáte jen podle vzhledu. Rozhoduje záznam v průkazu koně vydaném chovatelským svazem – tam najdete název plemene, číslo v plemenné knize a rodokmen.
Kde si tyto koně prohlédnout naživo
Většina polských plemen má svá střediska, která lze navštívit:
- Janów Podlaski a Michałów – arabští plnokrevníci;
- Popielno – polští koně v rezervačním chovu, na svobodě;
- Odrzechowa – huculové;
- Książ – slezští koně; Racot – velkopolští;
- Hřebčinec v Sierakowě – s muzeem kočárů a chovatelské tradice.
Shrnutí
Polský chov není jedna specializace, ale několik souběžných: primitivní koníci polští a huculové v programech ochrany, malopolští a velkopolští koně jako univerzální základna, slezští v zápřahu, ušlechtilý polokrevník ve sportu, chladnokrevníci v práci, a vedle toho arabové a plnokrevníci světového renomé.
Při výběru koně pro sebe se nedívejte ani tak na název plemene, jako na konkrétního jedince: jeho povahu, výcvik a zdraví. Plemeno říká, co lze statisticky očekávat – ale pracovat s vámi bude ten kůň, kterého máte před sebou.
